Přeskočit na obsah

Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) – prvotní analýza dopadů Agendy 2030 a doporučení pro státní správu ČR

Glopolis vydává analýzu dopadů Agendy 2030 a následná doporučení pro státní správu ČR.

Agenda 2030, připravená ke schválení na summitu OSN v New Yorku 25. - 27. 9., představuje nový globální program rozvoje do roku 2030. Její hlavní součást - Cíle udržitelného rozvoje ("SDGs") navazují na úspěšnou agendu Rozvojových cílů tisíciletí ("MDGs"), ale tentokrát sestávají ze 17 (hlavních) cílů a 169 podcílů.

Rozsah a hloubka cílů, tažená především snahou OSN o co největší ucelenost, inkluzivitu a vyváženost, však nepředstavují jen kvantitativní nárůst nových (v řadě případů staronových) úkolů pro mezinárodní společenství. Oproti stávající rozvojové agendě (MDGs) dochází k několika zásadním kvalitativním posunům, které budou mít významný dopad na všechny zainteresované aktéry udržitelného rozvoje, včetně ČR (a definují výzvy pro tzv. koherenci politik pro udržitelný rozvoj):

  1. Více rezortů a vyšší nároky – SDGs jsou mnohem rovnoměrněji rozděleny mezi rozvojové a rozvinuté země, což v souběhu s celkově vyšším počtem cílů a podcílů znamená geometrický nárůst závazků i pro Českou republiku, a v důsledku níže uvedených změn i potřebu zapojit větší počet rezortů a v každém rezortu vyšší nároky na sledování a měření, vlastní změny politik, mezinárodní aktivity a koordinaci s ostatními aktéry.
  2. Provázanost vnitřní a vnější agendy – značná část podcílů volá po změně na více úrovních zároveň (od lokální, přes národní, regionální až po globální), což bude vyžadovat jednak lepší zapojení samosprávy, jednak intenzivnější zapojení řady rezortů do mezinárodních aktivit a do českého systému zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS)- tedy rozšíření ZRS (významné zejména pro Radu ZRS). Navíc i velká část agendy rozvojové spolupráce bude či může být předmětem jak bilaterální, tak multilaterální ZRS.
  3. Nad-rezortní koordinace a politické zastřešení – SDGs sice obsahují 16 relativně samostatných skupin (odstranění hladu, vzdělávání, zdraví, udržitelná sídla, nerovnosti, ekonomický růst, infrastruktura apod.) + 17. cíl, který upřesňuje hlavní cesty k jejich dosažení (prostředky implementace). Nicméně jak cíle, tak podcíle jsou formulovány tak, aby od počátku byly jasné, silné a souběžné vzájemné vazby mezi nimi (kupříkladu environmentální udržitelnost, nerovnosti nebo podpora postavení žen se každý kromě vlastního cíle promítají do řady dalších cílů, jako parametry pro jejich dosahování). Ať už se jedná o pouhou větší míru koordinace mezi rezorty či reformy systémového charakteru, realizace SDGs bude vyžadovat silnější zastřešení centrální politickou autoritou (Úřadem vlády).
  4. Spolupráce s dalšími aktéry – kromě většího množství zemí a jejich orgánů státní správy a samosprávy naplnění cílů (ostatně již delší dobu) volá po užších konzultacích se soukromým a neziskovým sektorem. Soukromý sektor je navíc přímým i nepřímým adresátem několika cílů a řada jiných, hlavně více systémových kroků se – jak připomíná doprovodný text v Agendě 2030 i poslední podcíle SDG 17, tzv. systémové otázky - bez spolupráce různých sektorů prostě neobejde. Ačkoliv ČR má dobré výchozí postavení, je otázka, zda hlavní implementační mechanismus SDGs -RVUR má na všechny tyto úkoly dostatečné kapacity a politickou váhu.

Publikace přináší na základě zkoumání jednotlivých podcílů základní grafickou a textovou analýzu dopadů SDG na českou státní správu, jež se zaměřuje na: a) poměr a vztah domácí a zahraniční agendy vyplývající z SDGs pro ČR, b) aktéry státní správy a samosprávy dotčené SDGs, c) koordinační náročnost domácí agendy a d) na relevanci zahraniční agendy pro bilaterální, multilaterální ZRS a další multilaterální diplomacii.

Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) – prvotní analýza dopadů Agendy 2030 a doporučení pro státní správu ČR" soubor ke stažení

Prezentace pro výbor RVUR" soubor ke stažení

Přílohy