2009-12-23 

Tento článek vznikl na základě dvouměsíčního výzkumného pobytu v Gruzii, který se uskutečnil v období září - listopad 2009. Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. 

Obnovitelné zdroje energie (OZE) mají v gruzínském energetickém sektoru nezastupitelnou roli. Podíl OZE na výrobě elektrické energie činí téměř 80 %. Také v produkci skleníkových plynů patří Gruzie mezi světové premianty. V přepočtu na obyvatele vyprodukuje gruzínská ekonomika méně než jednu tunu emisí CO2[1]a v porovnání s rokem 1990 došlo v produkci skleníkových plynů ke snížení emisí o neuvěřitelných 75 %. Nahlédneme-li však trochu podrobněji pod pokličku gruzínské energetické politiky, uvidíme, že situace není zdaleka tak ideální, jak se na první pohled může zdát.

Gruzie, Kazbegi

Foto Petr Patočka

I když je podíl OZE v celkové produkci energií velmi vysoký, je tvořen převážně velkými vodními elektrárnami, zatímco ostatní obnovitelné zdroje jsou značně opomíjeny. Redukce emisí, které Gruzie dosáhla v posledních dvaceti letech, nebyla způsobena odpovědnou klimatickou či energetickou politikou, ale především naprostým krachem gruzínské ekonomiky[2], který následoval po rozpadu Sovětského svazu a  vojenském konfliktu v separatistických regionech Abcházie a Jižní Osetie. Ekonomický kolaps v devadesátých letech negativně ovlivnil také energetický sektor, který byl téměř  zničen. Dodávky elektrické energie byly v převážné většině regionů velmi nestabilní a některé horské regiony byly dokonce od elektřiny odříznuty úplně. I když se v posledních letech energetické služby, zejména dodávky elektrické energie a tepla, značně zlepšily, čelí gruzínský energetický sektor stále řadě problémů a výzev. Jedním z největších problémů je vysoká energetická náročnost gruzínské ekonomiky a absence politické vůle vytvářet dlouhodobější strategie udržitelného energetického rozvoje. Navzdory tomu, že gruzínská vláda vydala na konci roku 2007 prohlášení, ve kterém deklarovala zvýšení zájmu o podporu obnovitelných zdrojů (zejména v budování malých vodních elektráren a větrných parků), nebyla dosud vytvořena žádná státní strategie ani akční plán pro rozvoj obnovitelných zdrojů. 

Nevyužitý potenciál v produkci obnovitelné energie 

Gruzie má se svými 26 000 řekami obrovský potenciál pro výrobu elektrické energie z malých a středních vodních elektráren. Podle gruzínské organizace World experience for Georgia je technicky možné instalovat v Gruzii malé vodní elektrárny o výkonu 3000 MW, což představuje o polovinu více ve srovnání se současným instalovaným výkonem jaderné elektrárny Temelín. Také ostatní druhy OZE mají v Gruzii velký potenciál. Podle větrného atlasu, který publikovala organizace Karienergo, je možné vybudovat v Gruzii větrné parky o instalovaném výkonu 2000 MW a roční produkcí 5 TWh, což představuje 60 % současné gruzínské spotřeby elektřiny. Nemalé možnosti skýtá také výroba energie z biomasy. Podle současných studií[3] je teoreticky možné produkovat z biomasy 12,5 TWh elektrické energie ročně. Roční průměrná intenzita slunečního záření dosahuje v Gruzii podle odhadů[4] 1550 kWh/m2, což je téměř o třetinu více než je odhadovaná hodnota v České republice. V současné době se však OZE[5] podílejí na výrobě energie v Gruzii pouze třemi procenty. Zásadním problémem nedostatečného využívání OZE je zejména neochota gruzínské vlády vytvářet dlouhodobější systematická opatření, která by výrobu čisté energie podporovala. Již před několika lety byly zahájeny přípravy na vypracování zákona o obnovitelných zdrojích, avšak do dnešních dní nebyl žádný návrh přijat. Nedostatečné využívání obnovitelných zdrojů energie však není jediným problémem gruzínské energetické politiky.

Energeticky neefektivní Gruzie

Velkým problémem gruzínské ekonomiky je její vysoká energetická náročnost. Přepočítáno na jednotku HDP se v Gruzii spotřebuje 4,5krát více energie než je průměr Evropské unie. Podle studie, kterou vypracovala gruzínská organizace Energy Efficieny Center, tvoří energie v průměru 50 % koncové ceny u průmyslových produktů. Stejně jako je tomu u podpory OZE, ani energetická náročnost není gruzínskou energetickou prioritou. I když byl zákon o energetické efektivitě vypracován, stále ještě nebyl schválen a pravděpodobně se schválení nedočká ani v blízké době.. Energeticky neefektivní jsou také nové gruzínské budovy. V současné době neexistují žádné stavební standardy, které by zajišťovaly vyšší energetickou účinnost budov.

Energetická daň za blahobyt 

I když se Gruzie dlouhodobě drží pod celosvětovým průměrem spotřebované energie - celková spotřeba energie v Gruzii přepočítaná na jednoho obyvatele je 2,5krát nižší než celosvětový průměr[6] - dá se předpokládat, že spolu s ekonomickým růstem a rostoucím životním standardem bude úměrně růst také spotřeba energií. Pokud si Gruzie bude chtít udržet svoji energetickou soběstačnost, musí bezpodmínečně přistoupit k transformaci  energetického sektoru, a to zejména vytvořením jasné a zodpovědné politiky.